O knize: 2013 / "Světlo se pomalu rozsvítilo po obývacím pokoji pokrytém plastem "Kreslím tě..." Pomalu udělal pár kroků "Ty..." Zastavil se a rozhlédl se, jako by se ujistil, že tu nikdo není. "Kreslím tě"... - zasmála se... Když se ohlédl zpět, udělal to nevědomě, nechtěl, aby někdo viděl tuto fresku "Ukaž mi, co tam je..." - někdy řekl: ". Ty...“ v očích mu zářily jiskřičky legrace. Sám to nechtěl vidět... Na podlaze byly sklenice s barvou, štětce různých tvrdostí Jeho pohled se soustředil na fresku, která byla skrytá za improvizovaným závěsem, a pod tlakem jeho ruky se závěs snadno posunul do strany a poskytl úplný pohled na každý obrys, který se snesl na jeho ramena dále spolu s tím, jak zkoumal plody její práce. Dlouhé a pečlivé. Zachvátilo mě to celé tělo... Chtěla jsem se smát, ale on se ani neusmál. V mé duši to bylo příliš hořké. Hnusné a hnusné. Pomalu upadl do strnulosti. Díval se do samého středu zdi a nedokázal se odtrhnout. Opravdu to tak může být? Jak tohle mohla nakreslit? Tohle a nic jiného? Copak nic jiného nepřišlo do její chytré, krásné hlavy? Něco takového dokázala vykreslit jen Evina nemocná představivost... Jen ona…"